Jaro 2021
První vlna epidemie se přehnala Evropou i světem a my se s kamarády vrátili zpět do Tyrol, které jsou nám druhým domovem i místem naší obživy. Bylo to krásné léto a my toho spoustu nachodili, V závěru letních měsíců jsem to však již nemohl vydržet, a tak jsem si vzal dva dny volna a vydal se na svůj první minitrek Alpami - Po vysokohorských stezkách kolem Kaunertalu. S příchodem podzimu začala se však situace opět zhoršovat, počty nakažených prudce rostly, nemocnice se začaly plnit a vše nasvědčovalo tomu, že nás čeká mnohem větší průser, než jaký tady byl loni na jaře. Obzvláště situace v Zemích Koruny české zdála se už od toho podzimu zvláště nepěkná a já se rozhodl pro změnu zůstat na samotce v Tyrolsku. Dobře jsem udělal.
Zatímco Česko bojovalo s pandemií marně a neúspěšně, situace v Rakousku byla mnohem klidnější. I přesto se však po několika odkladech zdejší Lockdown protáhl až do jara a mi nezbylo, než se vydávat na toulky zdejšími horami. Během listopadu jsem toho nachodil, že jsem si připadal jako na treku a každého večera jsem ulehal stejně tak vyčerpaný, abych brzy ráno opět vstal a šel se zničit do kopců. Pak se však dostavil měsíc letargie a já nevěděl, kam se hnout. Nakonec jsem tedy začal podnikat výpravy stále dál. Na konci ledna jsem byl však s nápady v koncích a nepoznat jednu blíznivou horalku z mého rodného kraje, kdo ví jak by to se mnou dopadlo. Ve dvou jsme pak zdolali ještě spoustu úžasných vrcholů, ačkoli bylo sněhu mnohdy po kolena a kolem hušely valící se laviny. Vše krásné však jednou končí, my se pohádali a od té doby ještě dlouho neviděli.
Jak se však blížilo jaro, já už si plánoval, jak sbalím spacák, opustím tu zatuchlou noru v níž jsem se po celou zimu skrýval a vyrazím opět na nějaký ten dálkový pochod. No jo, přišel květen a s ním počasí chladnější než v předchozích měsících. Zima ne a ne skončit a padající sníh byl dá se říci na denním pořádku. I přesto jsem však v těch málo dnech pěkného počasí vyrazil na alespoň tři pochody a dá se říci, že jsem tak Tyrolsko prochodil křížem krážem.
VIA CLAUDIA AUGUSTA
8. - 11. 5. 2021
Od konce listopadu čekám v Tyrolsku, až skončí tahle pandemie a mám za sebou spoustu jednodenních zimních cest. S každým prosluněným dnem venku se ve mne však opět probouzí touha sbalit se, spát v lesích, koupat se v jezerech a potocích a po několik dní se toulat krajinou. Jenomže letošní zima je dlouhá a hřebeny hor stále zasypává sníh. Co dělat? Nakonec mi to nedá a vydám se aspoň na cestu historickými místy podél prastaré římské cesty napříč Tyrolskem od hranice Německé až po hranici Italskou.
14.- 16. 5 2021
Krátce po návratu z mého přechodu Tyrolska po historických stezkách jsem dostal další tip na úžasnou stezku mi zcela neznámými končinami a to na relalativně nově zbudovaný Iseltrail podél řeky Isel ve východním Tyrolsku. Shlédnul jsem tedy kudy prochází, dvě větší města na trase si přidal do své aplikace na počasí a počítal s tím, že si ji snad jednou někdy zajdu. Nenapadlo by mě však, že to bude hned další trasa a takto brzy. Zatímco předpověď na další dny nebyla totiž nikde kdo ví jak příznivá, právě v těchto místech mi Bergfex hlásil tři až čtyři dny slunečného počasí. Nakonec jsem se tedy celkem spontánně sbalil a navzdory nepříznivému počasí opustil jinak věčně slunečný Fiss.
Přes Telfskou soutězku do až do Innsbrucku, aneb nejúžasnější jarní trek
23. - 24. 5. 2021
Dalším z míst, která mi byla v té době doporučena, byla soutězka při městečku Telfs, a poněvadž mi v těch místech Bergfex hlásil pěkné počasí, rozhodl jsem se zamířit právě tam. Normálně by to byl snad výlet na jeden den, na tyto dny však vycházela neděle následovaná svátečním pondělím a mě bylo jasné, že první autobus nepojede a při cestování o dvě hodiny později jsem si nebyl jist, zda se zvládnu vrátit zpátky. Nakonec jsem si celkem narychlo naplánoval cestu po další z částí jakobské stezky z obce Mötz. Tohohle rozhodnutí pravdu nelituji.
