O mě

Kdo jsem?

Kdo jsem? Nevím. Snad jen potulný blázen neschopný normálního a usedlého života. Věčný snílek nadevše milující a ctící přírodu, hory a historii, staré časy i bohy, mytologie a vše s tím související a tak nějak z toho všeho vyplývající. Člověk s hlavou v oblacích a myšlenkami unášenými vesmíry vlastních fantasií, ale zároveň nelibě sledující vývoj věcí pozemských.

Člověk, který považuje za svého otce Všeotce slunce a za Matku vše obklopující přírodu. Svobodomyslná duše, která dlouho neposedí mezi čtyřmi zdmi a která musí věčně něco tvořit nebo se někde toulat ....

Překrásnou přírodou, ježto je nejmocnější čarodějkou, tou kouzelnou dámou, která nás obklopuje a nad jejímiž dary se často můžeme jen podivovat a žasnout.

Horami, těmi prastarými bohyněmi, jež na naše živoření po celé věky hledí a v jejichž stínu jsou i největší naše činy tak malicherné.

Starými městy, ježto jsou pozůstatkem a odkazem, který nám zde předkové zanechali a v jejichž ulicích můžeme nadále cítit často i události dávno minulé.

Knihami, které nám jsou co ptákům křídla a které nám otevírají dveře do světů vzdálených, do světů nových i smyšlených, do časů dávno minulých i ke studnicím plným poznání.

A světy, o kterých sám sním a které bláhově dohromady skládám a tvořím.

Kdo nejsem?

Nejsem profesinální fotograf. Nechodím po horách s batohem objektivů a stativ mi od jeho zakoupení dlouhé roky ležel také někde ve skříni. Nepostávám hodiny na místě, nečekám na vhodné podmínky ani nehledám ty správné kompozice. Prostě kráčím krajinou a vidím-li něco krásného, prostě to blísknu a uháním dále. 

I přesto mám na svědomí tento skromný fotoblog, který je zároveň mým osobním deníkem a snad i cestovní inspirací jiným. Mám prostě tak nějak nutkání zaznamenávat krásy, které nás obklopují všude kolem a podělit se o ně a má dobrodružství s vámi, náhodnými čtnáři, kteří na tento blog zavítali a kteří jste v mém deníku našli alespoň nějaké zalíbení. Podělit se o zážitky z cest. Podělit se o obrázky s lidmi, kteří by rádi tam ven do přírody, ale už nemůžou. Ukázat ty zázraky nás obklopující lidem, kteří sedí doma na zadku a nadávají na unuděnost vlastního bytí, ukázat jim jinou cestu životem a vytáhnout je ven. Ukázat vám stezky známé i neznámé a dát vám tipy kudy a kam vyrazit, co s sebou a nač se připravit. 

Nepoznal, co je to života slast a pravá svoboda, kdo neokusil neomezeně toulat se krajinou ba širým světem. Kdo neuzřel nekonečných mořských plání, kouzelných hvozdů, skalních labyrintů a především ohromných velehor, prastarých to bohyní, které se jako kosti světa pnou vysoko ke klenbě nebeského stropu. Pouze mezi nimi ztracen, pouze tam nahoře v samotě uveden, obklopen bohy a duchy přírody, slyše zurčení potůčků, šumění větru, zpěvy ptáků a volání havranů či obklopen naprostým tichem si člověk uvědomí, co je to svoboda. Co je to život. Odkud vše pochází a jak vzniká. Jak malicherné jsou naše životy i samotné bytí ve srovnání s tím vším, co zde stojí a stát bude po celé věky. Co zde bylo dlouho před námi, a ještě dlouho po nás zůstane.

Neopomeň na své pouti však opěvovat také výtvory nás, bytostí pomíjivých a nezajímej se pouze o moudrost tohoto světa, ale i nás, bytostí samotných. I naše činy a konání mohou se projevit na osudech tohoto světa.

Především však vnímej ty krásy toho všeho dávného, co jsme vytvořili a co doposud stojí, neboť nastanou jednou časy, kdy nebude možno opěvovat těchto krás, až vše zajde a jen to věčné zůstane. Toulej se, poznávej a obdivuj. Obdivuj krás přírody i výtvorů nás lidí, hledej moudrost i poznání a užívej svobody i darů života.

Všichni jsme jen duše uvězněné v hmotných tělech, dokud se však mohu toulat, cítím se svobodný. Nechte mne toulat se navěky a navěky svobodný zůstanu, pak budu spokojen a víc ničeho po vás nebudu chtít.

Chodím, tedy jsem. Svoboda je mi vším.