Eurotrip 2022
Když jsem se v prosinci vrátil z Mallorcy a tedy mého prvního treku dále na jihu Evropy, bylo mi jasné, že jarnímu čekání až opadne sníh a posléze rychlým toulkám střední Evropou, kde jsou tou dobou pro počasí podmínky stále dosti omezené, je konec. Už během dalších dní jsem se začal zajímat o další treky někde na jihu, abych mohl hned po ukončení zimní sezóny vypadnout, toulat se, zažívat dobrodružství v přírodě a především poznávat nové lidi, kultury a kraje. A tak se stalo, že jsem se koukl, co by se tak dalo jít v Řecku a nalezl jsem Corfu Trail, přičemž se pisatel v jednom z článků o této trase zmínil, že kdyby měl více času, tak se trajektem přeplavil do nedaleké Albánie. Inu, tak jsem na svůj seznam přidal Albánii i já a hned za ní pár míst, která jsem chtěl vždy navstívit nebo jsem cítil, že už jsem je navštívit dávno měl, ale doposud jsem je nenavštívil. A tak se stalo, že jsem si do pěti týdnů volného času vtěsnal pět treků v zemích napříč Evropu. Stezek, jejichž průběh mi ještě nebyl ani zdaleka zcela jasný a jejichž trasu jsem plánoval mnohdy až za pochodu. Málo kdo věřil, že to všechno zvládnu, a nakonec přece. Během jediného měsíce a pár dní jsem ušel pět treků, nachodil stovky kilometrů a navštívil 8 zemí Evropy.
Toulky jižní Albánií
25.4. - 1.5. 2022
Abych pravdu řekl, tak půl roku nazpět by mě ani nenapadlo, že do této malé balkánské země kdy zavítám. Sotva jsem věděl, kde ji hledat a už vůbec jsem nevěděl, co tam. A přesto jsem se zde nakonec vydal, do map.cz zadal dvě tři jména krásných oblastí, o kterých jsem si přečetl na internetu, připsal jedno město, po rozpravě s místním druhé a nechal mapy vygenerovat mi trasu. A musím říci, že jsem takto nahodile ušel snad nejkrásnější trek ve svém dosavadním životě. A strach z bezpečnosti v této zemi či nějaké předsudky? Ty jsem tak nějak už během pár minut po příjezdu hodil za hlavu a velice rychle jsem si tuto zemi zamiloval. Už teď spřádám plány na jarní návrat.
CorfuTrail
2.5 - 7.5 2022
Byl začátek května a já jsem za sebou měl naprosto spontánní a neuvěřitelně parádní trek jižní Albánií, odkud jsem se přeplavil zpět do Řecka, kde jsem měl naplánovaný Corfu Trail. Jak už to však někdy bývá, sponntánní treky mnohdy předčí traily oficiální a to byl i přesně tento případ. Některé úseky za mne nebyly nic než naprostá nuda, jiné jsem naopak obcházel po pro mě zajímavějších stezkách a někdy jsem se prostě musel fakt nutit pokračovat dále a říkal jsem si, proč cesta vede právě tudy. Roli však mohla hrát i jakási únava z mého toulání se po jižní Albánií, nebo očekávání naprosto odlišné od reality. Ze všeho nejvíce mne však rozčilovalo místy hodně mizerné značení a schválnosti, které se mi děly prakticky neustále.
Saské Švýcarsko
12.5. - 15.5. 2022
Osmého května jsem opustil Corfu a večer přeletěl do Vídně, odkud jsem se následujícího dne po letech přesunul domů na Ostravsko. Moc dlouho jsem se zde však zdržet neplánoval, poněvadž jsem měl před sebou další traily a to tentokrát místy, které jsem vždy chtěl navstívit či poznat, ale dosud jsem se k tomu neodhodlal, a tak jsem tak nějak pociťoval, že než se vydám na další místa, měl bych prvně zavítat tam. Řekněme, že jsem k nim měl takový osobní dluh. Patřily zde Dolomity, Tatry a Saské Švýcarsko, které se stalo hned dalším cílem mé cesty. Navštívil jsem tak několik přátel, konečně si pořídil plynový vařič, poněvadž jsem si na předchozích cestách teprve plně uvědomil, jak nepraktická věc takový dřívkač je, pokud si chce člověk udělat jídlo třebas i během dne, koupil nový tarp a v neposlední řadě zainvestoval do nového telefonu s pořádným foťákem, poněvadž mne už omrzelo tahat sebou starou kilovou zrcadlovku, která na tom s kvalitou fotek už začíná být dost bídně. Vše jsem tak během pár dní vyřešil a už dvanáctého seděl ve vlaku směr Praha, kde jsem přestoupil na Berliner a uháněl do prvního většího města za hranicemi republiky.
Přeshraniční přechod Tater
18.5. - 20.5. 2022
Po návratu ze Saského Švýcarska jsem strávil den a půl v Praze, kde jsem si na hostelu aspoň nechal vyprat věci pro další trek. To však nebyl hlavní důvod mé návštěvy, šlo především o jedno a to velkolepou show, kterou vždy Rammstein připraví. Hned následujícího rána po koncertu jsem se však s ještě silným bolehlavem přesunul domů na Ostravsko. Moc času jsem zde ale nestrávil, vlastně jen jedno odpoledne, neboť jsem měl v plánu vyrazit hned následujícího dne konečně poznávat nejmenší velehory Evropy a to Vysoké Tatry na Slovensku. Většina turistických tras však byla touto dobou ještě uzavřena a to včetně jednoho ze závěrečných úseků tatranské magistrály, kterou jsem si chtěl střihnout. Sehnat ubytování na první den se také zdálo jako nemožné, nakonec mne však napadlo, že když už si tak cestuju napříč Evropou, proč nepřidat na seznam navštívených zemí ještě Polsko? A přesně to jsem udělal. Ráno jsem zaběhl jen na úřad vyzvednout novou občanku a pak rychle na vlak z Ostravy do Krakova a dále do Zakopaneho. Můj přeshraniční přechod Tater tak mohl začít.
Dobrodružství v Dolomitech
25.5. - 29.5. 2022
Z Tater jsem se tak nakonec nevrátil v pátek večer, ale až v sobotu brzy ráno. Moc jsem však nezahálel. Ještě téhož dne jsem se vydal do Ostravy pro nové trekové hole a už v neděli večer opět seděl ve vlaku směr Vídeň a pak dále na Innsbruck, kde jsem přesedl na vlak do Bolzana, odkud jsem plánoval vydat se na Dolomitenhöhenweg 9, z té pak odbočit a dojít do Východního Tyrolska v Rakousku, odkud jsem se měl přepravit do mé druhé domoviny v Severním Tyrolsku. Po silných bouřkách, které v těchto dnech zasáhly nemalou část Evropy, jsem se však projednou podíval na aktuální předpověď počasí. Vypadalo to na tři dny opravdu silných bouřek, a tak jsem se rozhodl, že namísto trajdání po hřebenech Alp strávím dva dny v Bolzanu a až po té vyrazím na cestu. Samozřejmě celé dva dny jasně zářilo slunce, bouřka se přihnala až v úterý večer a další dny si se mnou počasí neskutečně pohrávalo. Vlastně celé mé putování po vysokohorských stezkách Jižního Tyrolska bylo jedno takové malé nezapomentulné dobrodružství a neustálý boj s rozmary přírody.
Eurotrip 2023
Stejně jako loňské jara jsem se i letos rozhodl pro vícero treků a cest napříč Evropou, přičemž o jedné z cest už rozhodly události prosince předchozího roku, kdy jsem se plánoval vydat na Tenerife a jen dva dny před odletem jsem byl v Ostravě přepaden jednou partičkou a okraden o veškerou hotovost na cestu, doklady a také telefon, se kterým pořizuji veškeré snímky z cest. Je to takový paradox, že člověk procestuje evropu bez úhony a je okraden, sotva se po letech objeví na delší čas doma. Na nějaké cestování jsem pak neměl čas ani pomyšlení a čekala mne naopak spousta vyřizování. A poněvadž letenky nešlo zrušit, nezbývalo, než je přebookovat na jiný termín a tak jsem si je hodil na květen, kdy jsem na stoprocent věděl, že budu mít volno.
Dále jsem pak už od podzimu plánoval přechod Madeiry, odsud se vrátit do Rakouska a odtud podniknout jeden trek ve Slovinsku a dokončit Dolomiten Höhenweg 9 v Dolomitech, v lednu jsem se však nečekaně dal dohromady s jednou holčinou ze Znojma a okolnosti mne během zimy donutili vše přeplánovat. Nakonec můj rozvrh tedy obsahoval týden na Sicílii, týden v Podyjí, deset dní na Tenerife, přechod pohoří Retezat a Godeanu následovaný road tripem po Rumunsku a třídenní tůru přes Malou či Velkou Fatru. No, člověk míní, pán Bůh mění a nakonec vše bylo úplně jinak.
Místo Sicílie jsem zamířil do Řecké Zagorie, kterou jsem náhodou objevil jen pár dní před koncem zimní sezóny v Tyrolsku, pak strávil týden v Podyjí a po deseti dnech na Tenerife jsem zamířil rovnou na Slovensko, kde jsem přešel Velkou i Malou Fatru. Rumunský road trip také nahradil road trip po Slovensku a návštěva míst jako Zádielský dolina, Spiššský hrad, Slovenský ráj, Muranská planina či Jánošikovy diery. Po návratu ze Slovenska jsem se pak celkem spontánně sebral a se skromným zbytkem mých financí se vydal na přechod Skotska po West Highland Way a Great Glen Way.
Bloudění řeckou Zagorií
23. - 27. Dubna 2023
Můj první trek tohoto roku mne klasicky ze zasněženého Tyrolska zavedl na teplejší jih Evropy a ačkoli jsem již dlouho plánoval vydat se na Madeiru a od loňského roku toužím vrátit se do Albánie, nakonec jsem se vydal do řecké Zagorie, o které jsem se dočetl jen pár dní před cestou samotnou. Oblast albánské Zagorie byla jednak nejkrásnější částí mého loňské toulání se jižní Albánií a fotky v článku o této malebné krajině mne natolik nadchly, že jsem okamžitě zatoužil se sem vydat. Naplánoval jsem si tedy trek nejkásnějšími místy z jihu na sever této oblasti, pak přechod dále na východ a návrat jinou stezkou. Chtěl jsem tak vlastně celou oblast obejít, bouře hned druhého dne mne však zahnala z horských hřebenů dolů a já musel hledat jinou cestu, čímž jsem ztratil hned dva dny. Sníh ve vyšších horských oblastech mne pak donutil od tohoto plánu upustit a pro mizerné značení a neaktuýlní mapy jsem také bloudil a musel improvizovat, jako nikdy dříve. Ono celkově mne na této cestě potkávala jedna nepříjemná patálie za druhou. Odměnou mi však byla naprosto překrásná řecká krajina.
Týden v Podyjí
1. -7. Května 2023
Po loňském Eurotripu jsem si předsevzal, že další jaro nebude tak hektické a mezi jednotlivými cestami si dám delší pauzu. No, opak se nakonec stal pravdou a já cestoval z jedné země do druhé a pálil desítky kilometrů denně. I přesto jsem však klidnější týden zažil a to po návratu z Řecka, kdy jsem poznával krásy mi dosud neznámého kraje Národního parku Podyjí. Nikoli však trekováním skrz tuto malebnou krajinu, jak bych si já přál. Od loňského roku se totiž stala takové věc, že jsem si našel přítelkyni ze Znojma, u té jsem pobýval a denně vyrážel na jednotlivé výlety delší i kratší na nejkrásnější místa a vyhlídky. Navštvívili jsme tak Králův stolec a udělali si i půldenní výlet na protilehlý Seasfieldův kámen a vyrazili na celodenní toulání v okolí hradu Bítov, kde jsme potkávali chodce na stezce Českem. Po týdenním bloudění Řeckem to byla pro můj zlomený malíček příjemná úleva a před cestou na Tenerife si aspoň trošku odpočinul a spravil se. I přesto mi však po pár dnech začalo docházet, že tento způsob života není pro mne a má toulavá duše začala trpět a nadšeně vyhlížet další cesty a dobrodružství.
Deset dní na Tenerife
8.-18. Května 2023
Ano vím, Tenerife není zrovna Evropa, ale spíše Afrika. Ale stále patří pod Španelsko a to v Evropě je. A ano, do Španělska vyrážím zpravidla na podzim a je na mých cestách samostatnou kapitolou. Taky že jsem se zde měl vydat už loni v prosinci, kdy jsem si naplánoval přechod celého ostrova po GR-131. Ale osud tomu chtěl tentokrát jinak. Po úžasném 320 km dlouhém treku Sierra Nevadou jsem totiž po letech zavítal na delší čas domů, kde jsem chtěl strávit dva týdny a pak opět vyrazit. Bohužel, jen dva dny před odletem jsem narazil na partičku lidí, která se postarala o to, aby mě obrala o peníze, doklady a telefon a vyhodila někde za Ostravou. Je to takový paradox, že člověk procestuje Evropu bez úhony, ale největší průser ho potká, sotva se vrátí domů. Nějaké cestování tak šlo stranou a mě čekala hromada vyřizování. Letenky jsem tak odložil na jaro a do té doby v mém životě nastala další změna. Našla si mě jedna hodná holka, která si chtěla trekování taky vyzkoušet, a tak byla cesta přeplánována a ona vyrazila se mnou...
Na hřebenech Malé a Velké Fatry
22. - 26. Května 2023
Cesta z Tenerife se ještě krapátek zkomplikovala, když k vůli nehody na trati nejezdily žádné vlaky z letiště směrem na hlavní nádraží, o čemž se nás nikdo ani neobtěžoval informovat. Nakonec jsme tak do Znojma dorazili až kolem jedné hodiny ráno. Hned následujícího dne proběhlo rychlé praní a mne čekalo další balení. O den později v brzkých ranních hodinách jsem vyrazil do rodného Hlučína, protože táta v těchto dnech oslavil narozeniny. Dorazil jsem tak nějak k obědu, strávil zde den a půl a v pondělí ráno jsem hned jedním z prvních vlaků zamířil z Ostravy do Žiliny, zde jsem posnídal a posléze opožděným osobním vlakem zamířil do Nezbučské Lúčky, kde jsem započal svůj hřebenový přechod Malé Fatry. Ještě toho dne jsem dorazil na chatu pod Chlebom, odkud jsem v brzkých ranních hodinách vyrazil na Stoh. Zde jsem se však odklonil od hlavního směru, abych mohl pohodlně přejít na hřebeny sousedící Velké Fatry, která se stala hlavním cílem této mé výpravy. Podívat se zde jsem totiž toužil už opravdu dlouho.
Přechod Skotska
2. - 13. Června 2023
Jak se blížil konec května, situace na vyšších pohořích nijak nefandila trekování a hikování po skalnatých hřebenech hor. I když v zimě téměř nebyl sníh, v těchto dnech ho tam byly hromady a každý den připadl další. A to nejen v Rumunsku, ale také v Alpách či v Tatrách, takže kam vyrazit? Přiznejme si, vyrazit sám do hor jako je Retezat za těchto podmínek bylo příliš riskantní. Do začátku letní sezóny v Tyrolsku ale zbývaly dva týdny a já chtěl za každou cenu někam vyrazit a nečapět v Česku na zadnici. Nějak jsem si vzpomněl na Skotsko a West Highland Way, o které jsem na konci zimy během jednoho rána přečetl pár článků. Narychlo jsem se sbalil na dva týdny v přírodě a s posledními penězi celkem spontánně vyrazil do Prahy ke kamarádovi, odkud jsem odletěl do Edinburghu a vyrazil na přechod Skoutska po West Highland Way a Great Glen Way.